Optimální doba pro výsadbu stromů

Nejvhodnějším obdobím pro výsadbu stromů je období vegetačního klidu. U listnatých stromů začíná po opadu listů a končí na jaře před rašením. Stromy se zemním balem lze v našich podmínkách zpravidla vysazovat od poloviny listopadu do konce dubna, vždy však záleží na počasí a konkrétním druhu. Některé stromy shazují listy dříve, jiné později, stejně tak se liší i termín jarního rašení. U stálezelených dřevin a jehličnanů bývá období vhodné pro výsadbu obvykle delší. Stromy pěstované v kontejnerech lze vysazovat po celý rok, většinou se však jedná o menší velikosti.

Proč vysazovat stromy na podzim

Podzim je pro výsadbu stromů zpravidla nejvhodnějším obdobím. Půda bývá po létě ještě dostatečně teplá a zároveň obsahuje více vláhy než během vegetační sezóny. Strom tak může ještě před příchodem zimy vytvářet nové jemné kořeny a lépe se připravit na růst v následujícím roce. Na jaře pak snáze přijímá vodu i živiny, rychleji se ujímá a lépe zvládá přesazení. Přesto není podzimní výsadba vždy možná, a proto se stromy běžně vysazují během celého období vegetačního klidu.

Postup výsadby stromů

Správná výsadba je základem úspěšného ujmutí stromu i jeho dlouhodobého růstu. Důležitá je nejen velikost výsadbové jámy, ale také vhodné kotvení, dostatečná zálivka a následná péče v prvních letech po výsadbě.

1. Výsadba stromů: výkop výsadbové jámy

Výsadbová jáma by měla být alespoň jedenapůlkrát až dvakrát širší než kořenový bal. Pokud má bal průměr 60 cm, doporučujeme jámu o průměru minimálně 90 cm, ideálně kolem 120 cm. Hloubka jámy by měla být o něco menší než výška balu, aby strom nebyl vysazen příliš hluboko. Hluboká výsadba omezuje přístup vzduchu ke kořenům a může negativně ovlivnit jejich vývoj. U větších stromů je vhodné počítat s mírným sesednutím balu po výsadbě, zejména na navážkách nebo v okolí novostaveb. Dno jámy doporučujeme nakypřit alespoň do hloubky jednoho rýče. V těžších jílovitých nebo zhutněných půdách je vhodné narušit také stěny jámy, aby nové kořeny mohly snadněji prorůstat do okolní půdy. Pokud je potřeba půdu zlepšit, lze původní zeminu smíchat s kvalitní ornicí. Přechod mezi upravenou a okolní půdou by však měl být plynulý. Příliš velký rozdíl může způsobit takzvaný květináčový efekt, kdy kořeny zůstávají soustředěné pouze v prostoru výsadbové jámy.

2. Výsadba stromů: kotvení stromů

Nově vysazený strom potřebuje oporu, která ho udrží ve stabilní poloze, než vytvoří dostatečný kořenový systém. Nejčastěji se používá kotvení pomocí dvou nebo tří kůlů. Stromům s obvodem kmene do 25–30 cm obvykle postačí dva kůly, větší stromy doporučujeme kotvit třemi. Velikost kůlů by měla odpovídat velikosti stromu. U běžných alejových stromů se nejčastěji používají kůly dlouhé přibližně 250 cm, z nichž asi 100 cm je zatlučeno do země. U menších stromů lze použít kratší variantu. Kůly se umisťují těsně vedle kořenového balu. Při použití dvou kůlů je vhodné zohlednit převládající směr větru. Tři kůly se rozmísťují do trojúhelníku a propojují latěmi, čímž vzniká pevnější a stabilnější konstrukce. Při zasypávání jámy je důležité zeminu průběžně hutnit, aby kolem balu nezůstávaly vzduchové kapsy. Do vrchní vrstvy půdy lze podle potřeby zapracovat organickou hmotu.

Jak správně upevnit kmen ke kůlům?

Kmen se ke kůlům připevňuje pomocí pružných úvazků nebo speciálních pásů. Ty musí strom spolehlivě držet, ale zároveň mu umožnit mírný pohyb ve větru. Právě ten podporuje zesilování kmene a přirozený vývoj kořenového systému. Úvazky by proto neměly být příliš utažené, aby nedocházelo k poškození kůry. Kotvení se obvykle ponechává dva až tři roky. Jakmile je strom dostatečně zakořeněný a stabilní, lze kůly i úvazky odstranit.

3. Výsadba stromů: vytvoření závlahové mísy

Nově vysazené stromy potřebují pravidelnou zálivku minimálně během prvních dvou let po výsadbě. Potřeba vody závisí na počasí, půdních podmínkách i konkrétním druhu. Aby se voda dostala přímo ke kořenům, doporučujeme kolem balu vytvořit závlahovou mísu. Její průměr by měl přibližně odpovídat průměru kořenového balu. Stejnou funkci mohou plnit také plastové zavlažovací lemy. V období sucha je vhodné pravidelně kontrolovat vlhkost půdy v okolí balu a zalévat podle potřeby. Lepší výsledky přináší méně častá, ale vydatná zálivka než každodenní malé dávky vody. Tento způsob podporuje prorůstání kořenů do okolní půdy a zvyšuje stabilitu stromu. Kořenový bal by měl být během vegetační sezóny trvale vlhký, nikoliv však přemokřený. Nadbytek vody omezuje přístup vzduchu ke kořenům a může vést k jejich odumírání. Kromě závlahové mísy lze využít také zavlažovací vaky nebo kapkovou závlahu.

Stáhněte si naše pokyny k výsadbě ve formátu PDF

Komparativní řez po výsadbě

Při přesazování strom nevyhnutelně přichází o část kořenového systému. Tím se narušuje rovnováha mezi kořeny a korunou, která je pro správné fungování stromu zásadní. Kořeny po výsadbě nedokážou zásobovat korunu stejným množstvím vody jako před vyzvednutím stromu, a strom se proto dostává pod větší zátěž. Během horkého počasí se mohou listy přehřívat a vadnout i tehdy, když je kořenový bal dostatečně vlhký. Problém totiž nemusí být v nedostatku vody v půdě, ale v omezené schopnosti kořenů dopravit ji do celé koruny. Další zvyšování zálivky v takové situaci většinou nepomůže a může naopak vést k přemokření půdy a poškození kořenů. Jedním ze způsobů, jak stromu po výsadbě ulevit, je komparativní řez. Ten se provádí při výsadbě nebo krátce po ní a zaměřuje se především na jednoleté a dvouleté výhony. Silnější kosterní větve by měly zůstat zachovány, protože obsahují zásobní látky důležité pro tvorbu nových kořenů a následnou regeneraci stromu. Rozsah řezu závisí na druhu stromu a hustotě koruny. Hustě zavětvené stromy obvykle vyžadují výraznější zásah, zatímco u druhů s řidší korunou postačuje řez minimální. Cílem není změnit přirozený tvar stromu, ale obnovit rovnováhu mezi korunou a kořenovým systémem a usnadnit stromu ujmutí na novém stanovišti. Z našich zkušeností představuje komparativní řez důležitou součást úspěšného přesazení stromů. Dočasné zmenšení koruny snižuje nároky na zásobování vodou v období, kdy se kořenový systém teprve obnovuje. Strom tak může více energie věnovat tvorbě nových kořenů, rychleji zakoření a lépe se přizpůsobí novému stanovišti.

Ochrana kmene před korní spálou

V posledních letech se stále častěji setkáváme s poškozením kmenů způsobeným přehřátím, označovaným jako korní spála. Riziko jejího vzniku výrazně roste po výsadbě, kdy strom přichází o část kořenů a koruna je dočasně méně schopná chránit kmen před slunečním zářením. Kůra je tak více vystavena přímému slunci, zejména v odpoledních a podvečerních hodinách. Nejčastěji dochází k poškození na západní straně kmene, kde mohou vysoké teploty způsobit odumírání pletiv a následný vznik prasklin. Nejcitlivější bývají druhy s tenkou a hladkou borkou, například buky, lípy nebo některé javory. Účinnou ochranou je obalení kmene kokosovými nebo rákosovými rohožemi, které omezují přímý dopad slunečních paprsků a zároveň umožňují proudění vzduchu. Použít lze také speciální ochranné nátěry, například Arboflex. Naopak druhy s hrubou borkou nebo nízko nasazenou korunou bývají vůči korní spále odolnější a zvláštní ochranu často nepotřebují. V minulosti se k ochraně kmenů běžně používala juta. Praxe však ukázala, že pevně omotaný kmen se pod ní může přehřívat a hůře větrat. Tento způsob ochrany proto nedoporučujeme. Vhodnější jsou prodyšné materiály, které kmen stíní, ale současně umožňují jeho přirozené větrání.